Hlavní - Co je muzejní didaktika?

Muzejní didaktika přírodovědných a technických předmětů

Rozvoj a zvyšování kvality oborových, předmětových a odvětvových didaktik se zaměřením na oblast přírodních a technických věd je aktuální výzvou v době poklesu zájmu žáků a studentů základních a středních škol o studium těchto oborů. Jednou z oblastí, která není dosud dostatečně metodicky zpracovaná, je využívání edukačních možností muzeí a institucí podobného typu - tzv. muzejní pedagogika a její podobor muzejní didaktika. Přírodovědná a technicky orientovaná muzea a expozice výrobních či nevýrobních organizací mohou hrát v době informační exploze významnou roli jak při formování vztahu žáků a studentů k daným oborům, tak při konkrétním využívání jejich informačních zdrojů. Podpora zařazování muzejní didaktiky jako integrální součásti pregraduální i postgraduální přípravy učitelů spočívá v přírodovědných a technických oborech zejména v návrhu a odladění metodiky exkurzí, jako znovuobjevované efektní a efektivní organizační formy výuky, a ve výběru a prezentaci vhodných příkladů z domova a ze zahraničí.

Muzejní didaktika je vedle "obecné koncepce muzejní pedagogiky", "historie muzejně pedagogické teorie a praxe", "komparativní muzejní pedagogiky" a "obsahově pojaté muzejní pedagogiky" jednou ze subdisciplín muzejní pedagogiky. Zabývá se vzdělávacím procesem v muzeích, zvláště otázkami specifických forem a metod práce s veřejností a aspektům stimulujícím učení muzejního publika. Známý český muzejní pedagog V. Jůva dělí muzejní didaktiku na dva základní přístupy, a to na:

1. Výstavní muzejní didaktiku (tzn. participaci na koncipování a realizaci expozice a výstavy), kdy jde o funkční propojování vybraných muzejních exponátů s dalšími komunikačními prostředky - texty, obrazy, schématy, grafy, multimédii atd.



2. Prezentační muzejní didaktiku, zaměřenou na využívání a rozvoj řady specifických metod a forem práce - např. prohlídky, workshopy, inscenační hry, projekty atd.

Z hlediska didaktických prostředků spočívá nejvýraznější specifikum muzejní didaktiky v exkurzi jako jedné z organizačních forem vyučování. Jde o formu výuky, která se opírá zejména o řízené pozorování v originálních „provozních” podmínkách, v takovém prostředí, které by se studujícím jen obtížně jiným způsobem přibližovalo nebo které má podporovat prohloubení teoretických poznatků a konfrontovat je s praxí.